Městská hudba Františka Kmocha Kolín

  

Sokolské pochody

"Hoj vzhůru pestrý Sokole"

Hoj, vzhůru, pestrý sokole, 
hoj, vzhůru na svou stráž,
nad nejvyšší hor vrchole, 
ó leť, co síly máš!
Jen dál, jen dál, jen výš’ a výš’, 
až nad oblaků lem:
až od hor k horám uvidíš 
tu celou českou zem.

Máš ocelové perutě 
a ocelový spár,
a v dol jak hledíš napnutě, 
máš v oku blesku žár. —
Jen dál, jen dál, jen výš’ a výš’; 
hle lovce! — chraň se, chraň!
Čím v letu výš’, tím bude spíš’ 
ti k smíchu jeho zbraň.

A co to jásá po kraji, 
ty sokolíku můj?
To tisícové dívají 
se vzhůru na let tvůj.
Jen dál, jen dál, jen výš’ a výš’! 
Ty’s naší síly vzor,
a ty své mety doletíš, 
i každé bouři vzdor!

Hoj, vzhůru, český sokole, 
až v bouřných mraků lem:
ať s vichrem vidi v zápole 
tě celá česká zem!
Jen dál, jen dál, jen výš’ a výš’, 
a střez nám prapor náš. —
Tvá peruť mávej nahoře 
a dole naše páž!

"Sokolský den"

Čtvrtého července na strahovských hradbách
stáli Sokolíci, stáli Sokolíci
v dlouhých hustých řadách.

V dlouhých hustých řadách s vlajícím praporem
smutně pohlíželi (bolně pohlíželi)
na vrch za Břevnovem.

Na vrch za Břevnovem směrem k Bílé hoře,  (Na vrch za Břevnovem k Císařské oboře)
pohleď sokolíku, pohleď sokolíku,   (pohlédntě, milí,)
kdo to tam as oře.

Oře tam Čechie, máti naše drahá
ona vyorává, ona vyorává,  (hodlá vyorati)
naše stará práva.

Naše stará práva jsou tam zakopána
od našich nepřátel
jsou tam zašlapána.

Orej máti, orej, práva nám vyorej,  (Orej máti, orej, do umdlení orej)
až nebudeš moci  (až budeš umdlévat)
Sokola zavolej.  (Sokoly zavolej)

Sokola zavolej od slovanské Prahy,
on ti dopomůže, on ti dopomůže
zahnat naše vrahy.

Zahnat naše vrahy do pekel kam patří
a pak provolejme
sláva, nazdar Vlasti!!! (sláva naší Vlasti!)

"Lví silou"

Lví silou, vzletem sokolím
kupředu kráčejme
a drahé vlasti v oběti
své síly snášejme.
A byť i cesta daleká,
ta Sokolíka neleká,
jen mužně, statně kupředu,
vždyť drahá vlast čeká!

Vlast máti až nás zavolá,
co věrné dítky své,
tu mocná paže Sokola
zlé škůdce v souboj zve!
Tož blahá bude naše slast
za oběť svůj i život klást,
to svaté heslo Sokola:
Za národ, drahou vlast!

Jen, bratři, silou hrdinnou
svou hajme vlast i řeč,
to chloubou buď nám jedinou
a pro ni spějme v seč.
A potom teprv v spásný den
nám vzejde krásný, zlatý sen,
pak sluncem jasným bude plát
nám povždy volnost jen.

"Spějme dál"

Spějme dál, statně dál,
za sokolským praporem!
Dokud boj neustal,
v poutech úpí rodná zem.
Dokud bouř kolem zní
každý na svém místě buď!
A kdo se odrodí
čepel vem tu zrádnou hruď!

Bratři výš, stále výš,
silným letem slunci vstříc.
S nadšením k cílo blíž
spěje borců na tisíc:
Silou lví každý z nás
v boji obrněný stůj!
Věrnou stráž, vlasti máš,
Sokol třímá prapor tvůj!

“Paže tuž! Vlasti služ!”
zní nám v pochod řadu let.
My jsme tím nadšeni
řítíme se mužně vpřed.
Vezmi zbraň, v boku zář
v žilách otců vřelou
 krev,
||:Nad námi prapor vlá-
v rudém poli bílý lev! 
:||

 

Městská hudba Františka Kmocha Kolín, Karlovo náměstí 78, 280 12 Kolín I, mob. +420 606 316 105, mhf.kmocha@gmail.com © 2018