Městská hudba Františka Kmocha Kolín

Nejbližší akce

pá lis 24, 2017 @18:00
Soustředění
so lis 25, 2017 @18:00
Soustředění
ne lis 26, 2017 @18:00
Soustředění
so pro 09, 2017 @16:00
Vánoční koncert - veřejná generální zkouška

Kontakt

Městská hudba F.Kmocha
Karlovo náměstí 78
280 12 Kolín
mhf.kmocha@gmail.com
mob.+420 606 316 105

Přihlaste se

Návštěvy

DnesDnes1024
VčeraVčera1657
Tento týdenTento týden5745
Tento měsícTento měsíc23556
CelkemCelkem782705

František Kmoch

image3František Kmoch  se narodil 1. srpna r. 1848 v Zásmukách. Jeho mimořádný hudební talent byl už od dětství rozvíjen doma i ve škole a výborný prospěch i v ostatních předmětech pro něho znamenal postup do kolínské reálky.

Stále výraznější sklony mladého studenta ke komponování i hraní však rozhodly o dalším studiu na učitelském ústavu. V r. 1869 jedenadvacetiletý podučitel nastoupil své první místo v Suchdole u Kutné Hory. Za dva roky byl přeložen do Červených Peček na panství rodiny Hrubých z Jelení, která se mu stala velkým podporovatelem a mecenášem.

František Kmoch se však brzy zapojil i do hudebního života Kolína, a když se SOKOL rozhodl zřídit vlastní kapelu, byl postaven do jejího čela jako její kapelník. Tento krok znamenal pro Kmocha i pro Kolín mnoho. Výborný houslista, klavírista, ale i organizátor zde našel výborné uplatnění. Stěhuje se do Kolína natrvalo. Zde podporován svými rodiči, bohatými přáteli i muzikanty zakládá nejen Hudební školu, ale i vlastní rodinu. Kolínská sokolská hudba se pod jeho taktovkou stává známou v Čechách i v cizině. Na více než 400 zájezdech znějí Kmochovy pochody, mazurky, kvapíky i koncertní skladby a písně, jeho hráči ovládají dva i více hudebních nástrojů. Také všechny sokolské i občanské plesy, výlety a zábavy v Kolíně se bez této kapely nemohly obejít.

Šťastný rodinný život s milovanou Josefou a 5 dcer, které zdědily otcův talent, poskytl Kmochovi zázemí pro tvorbu i pedagogickou a kapelnickou činnost.

Vzpomínáme na něho s úctou i my, kteří máme k jeho hudebnímu odkazu blízko, pyšníme se přetrvávající tradicí . Vážíme si činnosti Klubu přátel  Františka Kmocha, který nezapomíná i během roku a pořádá četná taneční dostaveníčka na Zámecké, kde hrával i František Kmoch.

                                                                                           

Dům, kde František Kmoch žil:

Pomník na Kmochově ostrově

032781_05_173854    

Text převzatý z webu Středočeského kraje:

FRANTIŠEK KMOCH

(1. 8. 1848–30. 4. 1912) 

Hudebník, skladatel a kapelník kolínského dechového orchestru, bez kterého si obyvatelé Kolínska nedovedli představit žádnou významnější slavnost nebo zábavu. Lidé milovali písně a pochody Františka Kmocha, dobře se při nich bavili a současně oceňovali jejich národní ráz. 

Mládí a učitelství 

František Kmoch se narodil 1. srpna 1848 v Zásmukách v čp. 142. Jeho matkou byla Kateřina Baláčková (1824–1920), dcera sedláka Jana Baláčka ze Zásmuk a Kateřiny Píšové z Horních Chvatlin. Otec Jakub Kmoch (1823–1895) pocházel z Chmeliště u Uhlířských Janovic. Byl synem sedláka Matěje Kmocha a Kateřiny Vojáčkové tamtéž. 

Rodiče malého Františka žili ve stísněných poměrech a potřebovali pomoc od rodičů Kateřiny; navíc se jejich soužití potýkalo s problémy, neboť dlouho nebyli sezdáni. František a jeho bratři Antonín, Václav a Josef se narodili jako nemanželské děti. Až 27. listopadu 1855 vysloužilý voják a domkář Jakub Kmoch a Kateřina uzavřeli manželský svazek a Jakub také legitimizoval dosud narozené děti. Po uzavření manželství přišli na svět ještě bratři Jan a Rudolf. 

Rodina i prostředí Zásmuk, malého českého městečka, formovalo Františkův vztah k hudbě a lidové písni. Milovaná maminka Kateřina samozřejmě svým dětem zpívala lidové písničky. Otec Jakub byl hudebník. Hrával například jako první klarinetista v kapele učitele Antonína Železného ve Vavřinči. I mladý František v ní čerpal základy svého hudebního vzdělání. Na jeho lásku k hudbě však pravděpodobně nejmocněji zapůsobil řídící učitel obecné školy v Zásmukách Václav Plaček, pod jehož vedením se učil hře na housle. Roku 1864 byl přijat na kolínskou reálku, kterou ukončil roku 1868. Během jeho studia se do Kolína přestěhovala celá Kmochova rodina. 

Františkova otce velmi těšil synův zájem o hudbu, ale nebylo možné, aby navštěvoval konzervatoř. Tehdejší učitelské ústavy poskytovaly také důkladnou hudební přípravu, a proto bylo v roce 1868 rozhodnuto, že František Kmoch půjde studovat na učitelský ústav do Prahy. Ten ukončil roku 1869 s průměrným hodnocením a získal osvědčení ke způsobilosti k učitelství. 

Poté nastoupil na své první učitelské místo v Suchdole. Jako pedagog se osvědčil, o čemž napovídá dobré hodnocení, které mu vystavil učitel Václav Novotný 6. srpna 1870. Po prázdninách odešel na trojtřídní obecnou školu do Červených Peček, kde učil dva roky. Zde se seznámil s baronem Theodorem Hrubým z Jelení, který se stal jeho příznivcem. Zval ho na zámek, kde se účastnil domácích koncertů jako houslista. 

Kmoch si jako učitel vedl dobře, měl pěkný vztah k dětem, avšak plnění učitelských povinností se přesto dostávalo do konfliktu s jeho muzikantstvím. Začal často zajíždět do Kolína, kde vypomáhal v taneční kapele Josefa Borčického. Záhy v ní nabyl vlivu a koncem roku 1870 stanul v jejím čele. 

Roku 1872 byl přeložen do Solopysk jako prozatímní řídící učitel a správce pětitřídní obecné školy. Finančně si polepšil, jeho roční plat tehdy činil 300 zlatých. Je pravděpodobné, že ke Kmochovu přeložení došlo zásluhou barona Hrubého, který se tak snažil odvést jeho zájem od nočního vyhrávání. Naopak ho chtěl připoutat ke škole a vážné hudbě. Citlivého pedagoga si oblíbili rodiče, děti i místní kaplan Václav Kopecký. 

Františka Kmocha však stále více pohlcovala hudba a kapelnictví. Navíc se mu nejednalo o pouhou zábavu, ale účastnil se řady akcí kolínské sokolské jednoty. Současně nesložil předepsané zkoušky nutné k tomu, aby se stal definitivním správcem školy v Solopyskách. Okresní školní rada ho tedy v následujícím roce suspendovala. Stalo se tak patrně na nátlak okresního hejtmana v Kolíně Josefa Brechlera z Troskowitz, jenž stál v čele okresní školní rady. Kmochovi neprospělo vyhrávání po hospodách při tanečních zábavách, které bylo považováno za nemístné pro učitele. Předpokládá se, že hlavní důvod spočíval v otevřeném příklonu začínajícího kapelníka ke kolínskému Sokolu. Kmoch se s nadšením účastnil zábav a dalších akcí pořádaných sokolskou jednotou, které měly vyhraněný národní ráz. 

Sokolská kapela a městský kapelník 

Kmochovo „Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině...“ si nelze představit bez města, pro které vzniklo, stejně jako Kolín bez Kmochovy kapely a jeho písní. Kmochova hudba, v nejlepším slova smyslu zábavná a lidová s vědomě vlasteneckým vyzněním, si získala srdce Kolíňáků a stala se neodmyslitelnou součástí akcí jednotlivých spolků, mezi kterými měl přední postavení Sokol. 

František Kmoch si po roce 1870 sestavoval vlastní taneční kapelu, která od roku 1871 začala úzce spolupracovat s kolínským Sokolem. Následující rok 1872 je považován za rok zrodu jeho sokolské kapely. Kmoch však sám nebyl v této době členem Sokola, stal se jím až roku 1880. Po suspendaci z učitelského místa v roce 1873 měl již výtečné renomé jako sokolský kapelník. Právě na žádost kolínského Sokola byl na konci tohoto roku jmenován městským kapelníkem s ročním služným 100 zlatých. Později mu bylo jen částečně zvýšeno, a proto nejednou usiloval o polepšení svého platu a dokazoval, že v mnohých městech jsou kapelníci daleko lépe placeni, a i jemu samotnému byly předkládány daleko lukrativnější nabídky. Přes tyto existenční potíže Kolín neopustil. 

Definitivním kapelníkem kolínského Sokola se Kmoch stal 1. února 1874. Potřeba hudebních doprovodů sokolských výletů, společenských i zábavných akcí vedla Kmocha k vytvoření dechové kapely profesionální úrovně. Zde spočívalo i těžiště jeho kapelnické a skladatelské dráhy. Vedle různých písní prosluly Kmochovy sokolské pochody. Patří k tomu nejlepšímu, co Kmoch vytvořil: „Sokolský den“ (6. 7.), „Za praporem“ na slova Karla Legera, „Spějme dál“ (pozdější heslo československých legií) a především pochod „Lví silou“, který Kmoch věnoval americkým sokolům (jeho autorem je však František Josef Pelz, Kmoch skladbu upravil pro potřeby svého orchestru). Tento pochod vstoupil do historie Květnového povstání v Praze roku 1945 a ještě dnes je součástí repertoáru vojenských hudeb. 

Hudba a hudebníci 

Jako městský kapelník musel Kmoch každou neděli a svátek hrát na varhany při bohoslužbách pro studenty kolínské reálky v klášterním kostele u kapucínů. V roce 1877 byl ustanoven učitelem zpěvu na reálce a měl tak možnost k hlubší přípravě svých studentů. Pověst o pěkném výběru a provedení skladeb vešla brzy ve všeobecnou známost a studentské bohoslužby v klášterním kostele byly četně navštěvovány. Tato činnost skončila roku 1884, kdy správu reálky od města převzal stát a Kmochovo místo učitele zpěvu bylo zrušeno. 

Již od počátků své profesionální kariéry usiloval také o zřízení soukromé hudební školy v Kolíně, aby zlepšil stav rodinných financí. Provozoval ji od roku 1873 a po devíti letech bylo jeho hudební škole od městské rady přiznáno „právo veřejnosti“. 

Kmoch byl obdařen schopnostmi a vůlí vést svůj orchestr na vysoké úrovni. Jeho kapela hrávala především k tanci a později byl o její služby takový zájem, že se někdy členila na menší celky, které vedl některý ze zástupců Františka Kmocha, aby mohla uspokojit velký zájem posluchačů. Muzikanti-amatéři z dechovky tvořili také základ smyčcového orchestru, který vystupoval na koncertech v sálech. Na repertoáru měl kromě jiného směsi z oper a operet, národních písní, romancí a serenád. Dirigentské ambice Františka Kmocha však mířily ještě výše. Řídil i symfonický orchestr až o 50 hudebnících, který veřejnosti představil poprvé asi roku 1874. Hrál skladby světových skladatelů i domácích autorů. Později od 80. let zejména díla českých klasiků (např. Smetany a Dvořáka). 

Kmochova sokolská kapela vystupovala na řadě sokolských a národně laděných akcí, ale současně zahrála při uvítání císaře Františka Josefa I. na kolínském nádraží (1880) nebo důstojníkům c. k. armády. Kmoch dokázal dobře vycítit atmosféru mezi přítomnými a snažil se, aby kapela vždy podala odpovídající výkon. Když byli posluchači radikálně naladěni, neváhal i přes cenzurní zákazy uvádět „Podlipanskou“, dílko Františka Šuberta z Českého Brodu, nebo si dovedl nalézt šikovný způsob, jak zákaz obejít. Nechal např. zahrát první dva takty „Hej Slované“ a pak plynule navázal popěvkem „Když to nejde, nechme to, necháme to na léto“. Všichni tomu dobře rozuměli a zpívali horlivě popěvek namísto zakázané písně. 

Během let se u Františka Kmocha vystřídalo více než sto hudebníků. Původně několikačlenná kapela se později rozrostla, v roce 1910 v ní působilo přes 60 stálých členů, které doplňovalo 20 příležitostně zvaných muzikantů. Jejich kapelník uměl s nimi soucítit, avšak při zkouškách nic neslevil a při vystoupení muselo být vše v pořádku. 

Zájezdy po vlasti a do ciziny 

Kmoch se svým orchestrem hrál nejen v Kolíně a nejbližším okolí, ale jak rostla jeho popularita, přibývaly také zájezdy do Prahy a jiných míst v Čechách a na Moravě. 

Pro začátek jeho kariéry byly důležité Jungmannovy oslavy v Praze, které probíhaly 12. a 13. července 1873. Hudba kolínského Sokola si na nich vydobyla uznání a na shromáždění v Měšťanské besedě v pondělí 14. července byla pak Kmochovi předána stříbrem kovaná taktovka. Později Kmochova hudba hrála na dalších velkých národních slavnostech, např. při odhalení mohyly u Lipan (1881), na Jubilejní výstavě (1891) nebo Národopisné výstavě českoslovanské (1895) v Praze. Účastnila se však také mnoha pražských plesů. 

Zájezdová činnost kapely postupně obsáhla většinu významných míst Čech a Moravy. Zvláštní národně buditelský ráz měly návštěvy oblastí se silným německým osídlením, které nebyly vždy nutně konfrontační. To dosvědčují např. vzpomínky na výlet na Sněžku a do Trutnova v roce 1879, kde byla česká hudba zdejšími Němci přijata příznivě. Koncertování kapely v Brně roku 1882 s nadšením ocenil i mladý Leoš Janáček. 

Vysokou úroveň Kmochovy kapely podtrhovaly zájezdy mimo Čechy a Moravu po území monarchie: do Krakova (1884), Budapešti (1886) a Vídně (1899). Kolínští hudebníci i na těchto místech úspěšně šířili slávu české hudby. 

Cesta do Vídně byla líčena pamětníky jako velmi náročná. Členové kapely se museli v hlavním městě mocnářství vyvarovat jakéhokoliv vyzývavého chování. Jejich kroje jim zakrývaly pláštěnky, neboť se prý stávali terčem posměšků a výpadů rakouských Němců. Koncert však měl mezi českými krajany velký úspěch. 

V roce 1896 vedla cesta Kmochovy hudby mimo území monarchie do Nižního Novgorodu na Všeruskou hospodářskou výstavu. Kmoch se svými hudebníky uzavřel smlouvu u hoteliéra Bělohlávka v hotelu Evropa. Ale jako „austrijáci“ nemohli vystupovat veřejně na výstavišti. Kapela pravidelně hrála v zahradní restauraci hotelu nebo v případě špatného počasí v sále, často mizivému počtu posluchačů. Mimo hotel jí bylo povoleno vystoupit jen při vítání cara Mikuláše II. 

Tisky skladeb a zvukové záznamy 

K šíření Kmochových písní a pochodů napomáhaly nejen jejich ruční přepisy, ale také tištěná alba. Jejich výhradním vydavatelem se stal hudební nakladatel Mojmír Urbánek, který navázal s Kmochem dobré kontakty a uzavřel s ním v letech 1905 a 1906 nakladatelské smlouvy. Jako výraz jejich výjimečných styků můžeme chápat i Urbánkův dar kolínskému kapelníkovi v roce 1905, jímž byla zdobená taktovka. Řada alb Kmochových skladeb, která vydával ve svém nakladatelství, poutala pozornost zákazníků výraznými obálkami. Po smrti Františka Kmocha uzavřel novou nakladatelskou smlouvu s jeho dědici. 

Kmoch se také dožil nového vynálezu – mechanického záznamu zvuku. Díky němu si dnes můžeme poslechnout i jeho originální nahrávky. V roce 1904 začal nahrávat na toto nové médium, když v Praze natáčela berlínská pobočka americké firmy Columbia. Vydala pak asi tucet snímků současně na fonografických válečcích i na jednostranných či oboustranných gramodeskách. Příští rok firma vydala další nahrávky Kmochovy kapely, ale nyní již jen na gramofonových deskách. Ve stejném roce 1905 nahrával Kmoch v Praze také pro tehdy největší gramofonovou společnost The Gramophone Company Ltd. se sídlem v Londýně. Jednalo se o dvě desítky nahrávek, z nichž se dodnes dochovala jen polovina. Pro tuto firmu pak Kmoch nahrál ještě v roce 1910 dalších dvanáct snímků. Do třetice v letech 1905 až 1907 natáčel asi dvacítku skladeb pro firmu International Talking Machine Co. Ltd. 

Závěr života a tradice Kmochovy hudby 

Ke konci života se u Kmocha začalo projevovat neustálé fyzické i psychické vypětí, které bylo spojeno s funkcí kapelníka. Zmáhaly ho nemoci, které mu bránily věnovat se plně hudbě. Umírá 30. dubna 1912. Místní noviny věnovaly velký prostor této truchlivé zprávě. Pohřeb kolínského kapelníka se konal 3. května za velké účasti přihlížejících. Následujícího roku, 27. července, mu byl na Kmochově ostrově (původně Dolejším) odhalen pomník, jehož autorem je Jan Drobník. Na domě v Kutnohorské ulici byla 7. května 1922 odhalena v rámci vzpomínkových oslav k 10. výročí Kmochova úmrtí pamětní deska. V roce 1968 ji nahradila nová deska, která byla slavnostně představena veřejnosti 21. června během šestého ročníku Kmochova Kolína. V Zásmukách byla roku 1928 umístěna pamětní deska na sokolovně a asi ke konci 80. let 20. století byla instalována pamětní deska na rodném domě Františka Kmocha. 

Po Kmochově odchodu jeho orchestr nezanikl. Do čela si zvolil Aloise Vlasáka (1885–1954), který již měl zkušenosti jako Kmochův druhý zástupce. Na tradici původní hudby dodnes navazuje Městská hudba Františka Kmocha. V moderní době připomíná jméno kolínského kapelníka a skladatele zvláště festival dechových hudeb Kmochův Kolín, jehož první ročník se konal v roce 1962. Festival si vytváří novou podobu a patří mezi nejvýznamnější přehlídky dechových orchestrů u nás.